Každý týden nový díl
I.
Jeroným byl štastně ženat již dvacet let. Přesněji řečeno, byl ženat dvacet let. Život v manželství se mu již dávno zdál monotónní. Nejvíce ho bavilo, když manželku přišli navštívit její kamarádky nebo kolegyně z práce, zejména ty mladší. Přisedl, zatáhl vyklenuté břicho, vypnul hruď, laškoval s nimi, hleděl jim do očí, trousil lichotky, pronášel dvojsmyslné poznámky, vyprávěl košilaté vtipy, až se mu rosily brýle.
Kamarádky se vždy dobře bavily, méně již jeho manželka Zuzka. Po každé takové domácí sešlosti následovalo dlouhé období dusna, které se naštěstí Jeronýmovi dařilo překlenout buď sypáním si popela na plešatou hlavu nebo v nouzi nějakým vhodným dárkem.
Proto manželka v poslední době organizovala dámské dýchánky raději v blízké v kavárně. Často přemítala, zda se Jeroným chová jako utržený ze řetězu i v práci na pozici redaktora lokálního deníku, jsa obklopen hejnem redaktorek, asistentek, korektorek a editorek. Když jednou přišel domů s oteklou tváří dekorovanou obtiskem čtyř prstů a tvrdil, že to má z alergie na tiskařskou čerň, měla jasno.
Jeronýmovi se tvář časem zahojila. Filaovorudá se proměnila nejprve na kafebraun do zelena, posléze na žlutou a nakonec to byl zase růžolící funící dychtivý Jeroným. Nicméně v něm zesiloval pocit, že mu něco chybí.
Jednoho dne se na něj v místní samoobsluze usmála neznámá žena. Jen tak, vůbec se neznali. Stalo se to, když oba v jednu chvíli sáhli po posledním zlevněném másle. Byl první, ale podal jí ho. Je přece gentleman.
,,Děkuju vám, pane," pronesla zvučně a odvlnila se do oddělení cukrovinek.
Její úsměv, který mu při vzájemném střetu pohledů věnovala a zároveň ho jím odměnila, nepovažoval za účelový, ba musel na něj stále myslet. Myslel na něj u regálu se salámy a klobásami, myslel na něj u regálu se zeleninou, kde měl za úkol koupit květák a tři mrkve, myslel na něj u kasy. Za ženou se stále ohlížel, ale ona si hleděla svého nákupu a Jeronýma si k jeho velkému zklamání dál už nevšímala, přestože břicho okamžitě dostal pod kontrolu a hrudník nafoukl jako Shrek.
Jeroným se odtáhl napůl rozjařen a napůl zklamán domů. Jeho smíšené emoce rozťala manželka hned za dveřmi, kde proměřovala miniaturní vzdálenosti jejich panelákového zádveří, protože se právě rozhodla vyměnit pozici botníku a věšáku na šaty.
,,Dobře, že jdeš. Prosim tě, potřebovala bych přesunout botník, asi to budeš muset odšroubovat od zdi ..."
Jeronýmovi se znova vybavily krásné bílé zuby v širokém úsměvu neznámé ženy ze samoobsluhy. Mohlo jí být asi čtyřicet jako Jeronýmovi a kromě krásného úsměvu měla i hezkou postavu a byla elegantně oblečená. Hleděl zasněně přes manželku do dáli, tedy spíše do horní police se svými klobouky.
,,Posloucháš mě vůbec?"
Vrátil se do reality. ,,Žádné zlevněné máslo neměli. Asi sis špatně prostudovala leták."
II.
Tázavě se na Jeronýma zahleděla: ,,Kde jsi bloumal?"
,,Kde bych bloumal, v chlaďáku, ale prostě už to bylo vyprodaný," pohladil si pleš.
,,Ty jsi zapomněl, pro co jsem tě tam poslala, že? Pivo a zavináče jsi si přinesl."
,,Ale nezapomněl, Zuzi. Ty víš, že kdybych mohl, koupil bych ti modré z nebe, ale prostě ho dnes neměli. Znáš důchodce. Jak je něco v akci ..."
,,Oni měli v akci modré z nebe?" chopila se manželka tématu. ,,Nemusíš shánět modré z nebe, stačilo by, kdybys zase jednou koupil lístky do divadla. Už jsme spolu dlouho nikde nebyli sami dva. Půjdeme na večeři, potom na operu a potom můžeš vyslovit tajné přání, jestli nějaké máš," mrkla na něj.
,,Ty víš, že ho mám vždycky, Zuzinko," zjihl a plácnul ji laškovně po zadku.
,,Ale no tak, jsi dnes nějaký rozverný, Jeroušku," pronesla něžně a pohladila ho po tváři.
Ano, Jeroným se cítil rozverně. Cítil se také povzneseně, vesele a hravě. Cítil se najednou mlád a plný sil. Cítil se být mužem, který je díky svému charizmatu schopen se obklopit ženami, jejichž smyslem života je pečovat a něj a házet si o sex s ním kostkou s nadějí, že padne šestka. Za máslo se mělo této výsady v Jeronýmově fantazii brzy dostat i neznámé ženě ze supermarketu.
Od toho osudného dne tam Jeroným chodil každý den. Snažil se přijít ve stejnou dobu, ve které onu ženu potkal. Rozhlížel se tak intenzivně, až si ho lidé pletli s ostrahou.
Asi po dvou týdnech se skutečně dočkal. Zrovna hledal zlevněné pizzy z letáku, který mu vložila do rukou při odchodu manželka, když ji zahlédl na druhém konci mrazicího boxu. Divže se k ní nerozběhl, ale ovládl se. Jakoby náhodou k ní zamířil s úmyslem, že dnes ji osloví. Nechtěl riskovat, že by ji snad opět viděl až za několik týdnů nebo nikdy. Přistoupil přímo k ní a dal si záležet, aby předstíral údiv: ,,Jé, to je ale náhoda. Dobrý den. Jak se celou dobu máte?"
Žena si ho chvíli prohlížela a pak se nechápavě zeptala: ,,My se známe?"
III.
,,Ano, před 14 dny jsem vám jaksi přenechal poslední máslo."
Žena se zarazila a stejně jako předtím se na Jeronýma usmála.
,,Aha, tak to jste byl vy. Děkuju ještě jednou."
,,Tak jsem to nemyslel," zarděl se Jeroným a najednou si připadal trapně.
Žena na něj krátce tázavě pohlédla a chystala se vzdálit.
Teď nebo nikdy, dodal si odvahu. ,,Nešla byste na kafe? Na chvilku. Tady za rohem to mají pěkné."
Až se toho sám lekl. Nejbližší kavárna byla z boku jejich činžovního domu a byla prosklená.
Žena chvíli váhala a on vnímal, že ho tentokrát sjela pohledem od hlavy až k patě.
,,Jeroným, podal jí rychle ruku."
,,Dagmar!" pronesla majestátně, natáhla ruku směrem k Jeronýmovi a stiskla mu dlaň tak pevně, až se mu podlomila artrózní kolena. ,,Dobře, tak proč ne, na dnes odpoledne ještě nemám nic domluveno," zkontrolovala diář.
Jeronýmovo objemné břicho zajelo v tu chvíli až k páteři a možná se vypoulilo na zádech. Ramena nabyla šíře Dunajské delty. Ona ho neodmítla! ,,Sejdeme se tam tedy za půl hodiny? Abyste měla čas dokončit nákup."
Sám hodil zmraženou pizzu zpátky do boxu i s letákem a vzal to s rozběhem do oddělení drogerie, kde popadl antiperspirant a ústní vodu. Pospíchal do auta, které měl zaparkované pod okny jejich bytu. Plížil se podél zdi činžáku, aby ho manželka nezahlédla z okna. V autě si ústní vodu otevřel, aby si lokl, ale z rozčilení si jí nalil do úst moc, takže si notně polknul. Nevadí, budu mít vonný dech až ze žaludku, říhl nahlas. Potom se několik minut potíral antiperspirantem v podpaží a pro jistotu taky za ušima a na krku. Usoudil, že potírat se v rozkroku by bylo předčasné, i když se v tříslech ze vzrušení potil. Taky chodidla v ponožkách vlhla. Sundal si tedy boty i ponožky a důkladně natřel plosky nohou. Část antiperspirantu rozetřel mezi prsty. Nevalně zavánějící ponožky nechal válet v autě na podlaze, své polobotky nazul naboso a pořádně utáhl tkaničky. Zapnul knoflík košile na pupíku, který se mu stále rozepínal.
Ještě zbývalo deset minut. Na zemi před spolujezdcem se válel zapomenutý kožený náramek jeho syna. Jeroným si ho navlékl, aby vypadal drsněji. Náramek se hodil k jeho stříbrnému kříži na krku. Méně již ke kostkované košili s límečkem, kterou Jeronýmovi ráno připravila manželka k hnědým manšestrákům. Stáhl snubák, strčil ho do kapsy ve dveřích u řidiče a dychtivě vyrazil na schůzku.
IV.
V kavárně byl první, v nejzazším koutě byl volný stoleček pro dva. Jeroným tam rázně zamířil a posadil se zády ke vchodu, aby nikdo neviděl jeho obličej. Nebylo to ale moc praktické, jelikož se musel neustále nenápadně otáčet, kdykoli zaslechl kroky, aby příchod neznámé ženy nepropásl.
Dagmar přišla přesně, usmívala se a hleděla Jeronýmovi zpříma do očí. Prozradil jí, že přátelé ho oslovují přezdívkou Rony. Rony se pokusil vyslovit ležérně s americkým přízvukem.
Posadili se. Měl pocit, že ho skenuje. Usoudil, že se snaží odhadnout, jestli je ženatý. Aby o ni snad kvůli této banální překážce nepřišel, sotva dosedla a objednala si colu, začal hovořit o své neutěšené situaci. Řekl jí, aniž by se ptala, že ženatý ještě tak nějak je, ale že soužití delší dobu probíhá pouze formálně, bez fyzického kontaktu. Se ženou řeší jen nutné věci kolem běhu domácnosti, ale jinak si žijí každý svůj život nezávisle na tom druhém. O rozvodu prý zatím neuvažoval, protože do dnešního dne nepotkal osudovou ženu, ale nebránil by se mu. Osudovou se snažil vyslovit se zvláštním důrazem. Jeho dvě zletilé děti už odešly z domova na vysokoškolskou kolej, manželka je v jakémsi charitativním ženském spolku, který pomáhá shánět peníze místnímu dětskému domovu, a většinu času tráví různými schůzkami s ostatními členkami či se sponzory.
Na závěr si postěžoval, že si ho žena v podstatě nevšímá, i když si nebyl jistý, zda tím nesnížil svoji hodnotu.
Dagmar se demonstrativně podivila, že nerozumí tomu, proč s tak skvělým mužem netráví jeho manželka aktivně čas, jelikož ona shledává Jeronýma zábavným, vtipným a milým společníkem, což Jeronýmovi přivodilo hřejivý pocit kolem žaludku. Ona by si prý takového muže vážila a podle toho by se k němu chovala.
Jeroným začal v duchu podepisovat rozvodové papíry. Dagmar mu ještě pochválila náramek, který prý v jejích očích činil Jeronýma sexy a mladistvým. Termín sexy rozšířil Jeronýmovi příjemné pocity na další části těla a povzbuzen okamžitě objednal nejdražší láhev vína, co v podniku měli.
Pak se Dagmar mezi řečí začala ptát na jeho práci, jakou má pozici, co dělá a posléze i na jeho průměrný měsíční příjem.
Jeroným v duchu zajásal, že zájem ženy značí starostlivost a šetrnost. Uvažoval nad tím, že žena se obává, že dnešní účet by mohl zruinovat jeho měsíční rozpočet. Že Dagmar ho podceňuje. Zřejmě si není jistá, zda by byla po jeho boku zabezpečena. Svůj příjem tedy pro jistotu značně přifoukl, když měl tak skvěle našlápnuto Dagmar sbalit, aby nezklamal její předjímané vysoké nároky.
V.
...
Commentaires